Oddělení moravsko-slezského pravěku

Vedoucí oddělení: PhDr. Lubomír Šebela, CSc.
Vědečtí a odborní pracovníci:

další pracovník: Jiří Brenner


Oddělení moravsko-slezského pravěku vzniklo v rámci Archeologického ústavu Brno v roce 1995 a ve své činnosti navázalo na někdejší Pravěké oddělení, kde působila od 50. let 20. století řada výrazných osobností moravské archeologie. Oddělení se zaměřuje na problematiku pravěkého osídlení Moravy a českého Slezska obecně, ale v současné době v souvislosti s personálním obsazením řeší zejména otázky eneolitu, doby bronzové a doby halštatské. Činnost oddělení představuje jak terénní, tak teoretický výzkum.
 
Mezi nejdůležitější terénní odkryvy z posledních let patří výzkum mohylového pohřebiště ze starší a střední doby bronzové v Boroticích (okr. Znojmo). Jde o první zjištěné a prozkoumané pohřebiště věteřovské skupiny na Moravě, která byla do té doby známa pouze ze sídlišť. Současně jde o jediné mohylové pohřebiště ze střední doby bronzové, které bylo zkoumáno moderními metodami. Výzkum nekropole přinesl jednoznačné doklady pro potvrzení vzniku středodunajské mohylové kultury z věteřovské skupiny. Další polykulturní lokalita byla odkryta v Moravské Nové Vsi – Hruškách (okr. Břeclav). Při záchranném výzkumu v letech 1991-1992 zde bylo prozkoumáno sídliště únětické, věteřovské a římské a dále pravěké pohřebiště čítající dohromady 45 hrobů z období mladého eneolitu až starší doby bronzové. K nejzajímavějším objevům na pohřebišti patřil protoúnětický dvojhrob č. 19 s tzv. domem mrtvých. Na katastrálním území obce Šumice (okr. Znojmo) byl v roce 1997 odkryt věteřovský rondel s dvojitým příkopem, který byl o několik let dříve objeven při leteckém snímkování. Při výzkumu byl na třech místech proveden řez vanovitým příkopem a byla skryta poměrně velká část plochy rondelu, na němž se podařilo zachytit několik objektů únětické kultury, věteřovské skupiny a z období raného středověku. Nejvýznamnější objev představuje nalezení pozůstatků nadzemní kůlové stavby o rozměrech 56,6 x 7,1 m. Dům, vymezený třemi řadami kůlových jamek, měl dva vchody a uvnitř se podařilo zjistit kostrový pohřeb mladého jedince, který lze považovat za stavební oběť. Z bohatého archeologického materiálu je nutné se zmínit o depotu sedmi silicitových štípaných artefaktů, které byly zkoumány z hlediska pracovních stop a použité suroviny.
 
Šumice (okr. Znojmo): pohřeb mladého jedince uvnitř nadzemní kůlové stavby v prostoru věteřovského rondelu, který lze považovat za stavební oběť.      Depot štípané industrie ze Šumic.
 
Také teoretický výzkum je spojený zejména s problematikou vývoje eneolitu a doby bronzové. Z dílčích problémů byla věnována pozornost otázkám výskytu, zpracování a použití kovů – mědi a zlata, a to v rámci mezinárodních projektů v 90. letech 20. století. Podařilo se analyzovat pravěké až laténské zlaté předměty (zejména šperky a mince), realizovat jejich metalografickou analýzu, determinovat jejich regionální rozšíření a v neposlední řadě vytvořit kompletní katalog jejich výskytu v oblasti Bavorska, Čech a Moravy.
 
V posledních letech je základní výzkum zaměřen na problematiku kamenné štípané industrie mladého až pozdního eneolitu a starší doby bronzové. Realizuje se s podporou dvou mezinárodních česko-polských projektů a při zpracování je navázána také úzká spolupráce s Ústavem geologických věd Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kde se zkoumají artefakty z hlediska použitých surovin.
 
Výsledky výzkumu kamenné štípané industrie z tohoto období ukazují na výrazný vliv kultury zvoncovitých pohárů, jejíž nositelé přinesli na konci eneolitu do střední Evropy znalost plošné retuše. Po svém příchodu tu vyvinuli polyfunkční nástroj, pro který byl zvolen termín segment. Dá se jím pracovat samostatně nebo v podobě zasazení složených řad segmentů do rukojeti z organické hmoty, které pak tvořily ostří kombinovaného nástroje (např. složené dýky). Díky tomuto objevu se kamenná štípaná industrie přizpůsobila novým podmínkám a mohla konkurovat nastupujícím nástrojům a zbraním zhotoveným z mědi a později z bronzu, o čemž svědčí jejich hromadné nálezy (depoty), objevené na sídlišti starší doby bronzové v Šumicích a Zelené Hoře.
 
Vedle klasické štípané industrie jsou předmětem současného studia silicitové sekery, které se na území bývalého Československa vážou na kultury pozdní doby kamenné, a to konkrétně na kulturu nálevkovitých pohárů, bošáckou kulturu, kulturu kulovitých amfor a kulturu se šňůrovou keramikou. Na Moravě a v českém Slezsku jich registrujeme 216 ks. Jsou zhotoveny převážně ze surovin, jejichž zdroje se nenacházejí na území Čech a Moravy. Registrujeme je ve Slezsku (silicity z glacigenních sedimentů), v jižním Polsku (silicity krakovsko-čenstochovské jury, variety g) a ve středním Polsku (kropenatý rohovec typu Świeciechów a páskovaný rohovec typu Krzemionki). Na základě jejich bohatého zastoupení na Moravě a v českém Slezsku můžeme předpokládat velmi intenzivní dálkový obchod.
 
 Segmenty uspořádané do původního tvaru složené dýky, lokalita Marefy (okr. Vyškov, uloženo v Moravském zemském muzeu).      Holubice (okr. Vyškov): zvoncovitý pohár z pohřebiště stejnojmenné kultury.
 
Vědečtí pracovníci oddělení moravsko-slezského pravěku o výsledcích svého výzkumu pravidelně informují na řadě tuzemských i zahraničních konferencí (např. Otázky výzkumu neolitu a eneolitu v Čechách, na Moravě a na Slovensku, Seminarium prof. Jana Machnika v Krakowě, Beaker days, apod.) a sami se podílejí na jejich organizaci. Věnují se také univerzitní výuce a přibližují výsledky terénního i teoretického výzkumu široké veřejnosti v rámci popularizační činnosti Archeologického ústavu AV ČR, Brno, v. v. i.