Středisko pro výzkum doby římské a doby stěhování národů

Vedoucí střediska: Mgr. Balázs Komoróczy, Ph.D. 
 
Středisko pro dobu římskou a dobu stěhování národů vzniklo v roce 1995 při vytváření nové koncepce Archeologického ústavu AV ČR, Brno. Jeho vědecko-výzkumné programy se zabývají dobou římskou, tedy obdobím prvních čtyř století př. Kr. a navazujícím časovým úsekem od pozdní antiky až do raného středověku, označovaným jako doba stěhování národů.
 
Doba římská
Hlavním pilířem současného bádání o době římské, kdy se naše země ocitly v bezprostředním sousedství opevněné hranice římského impéria na Dunaji (tzv. Limes Romanus), jsou lokality na katastru bývalé obce Mušova na jižní Moravě. Dominantní postavení zde zaujímá strategicky vybraná mírná vyvýšenina „Hradisko“ při soutoku řek Jihlavky, Svratky a Dyje. Ojedinělými nálezy římsko-antických artefaktů i mincí upoutávalo naleziště pozornost již v 19. století.
 
Etapy terénních výzkumů na lokalitě Hradisko u Mušova a v jejím okolí.
 
Na možnost, že by zde skutečně pobývali Římané, se ovšem pohlíželo dlouho spíše skepticky. Jistý obrat přinesly výzkumy ve 20. letech 20. století, avšak přesnější představu o skutečném charakteru zdejších nálezů umožnily teprve výzkumy Archeologického ústavu AV ČR v Brně, které vyvrcholily v devadesátých letech minulého století a trvají dodnes.
 
Terénní výzkum Hradiska u Mušova v sezóně 2009 přinesl objev základů římské vojenské nemocnice (valetudinaria).

Objeven byl rozsáhlý komplex s několikanásobným pásmem ochranných příkopů a mohutnou dřevohlinitou hradbou. Definitivně se prokázalo, že se zde nacházela významná základna římského vojska s logistickým zázemím, lázněmi, dílnami na opravu zbraní a výstroje, pecemi na pečení chleba, luxusnějšími stavebními objekty, určenými zřejmě pro pobyt vyšších důstojníků, atd. Nové poznatky přinesly zejména záchranné výzkumy v letech 2008 až 2009, které potvrdily, že se římská pevnost rozkládala na ploše 30-40 ha. Základy rozsáhlé antické stavby vojenského charakteru, které byly při této příležitosti rovněž objeveny, jsou interpretovány jako zbytky valetudinaria, tedy nemocnice pro římské vojáky nasazené při zdejších bojových operacích. Jde o příklad antické dřevěné architektury, budované zpravidla ve velkých legionářských táborech, a její obdoby mimo hranice římské říše jsou zatím velmi ojedinělé.

 
Římské bronzové kování pochvy meče, nalezené na Hradisku u Mušova.
Záplava nových informací a nálezů (přes tisíc kusů militárií, mincí a ostatních předmětů) za poslední tři roky přímo z „Hradiska“ podstatným způsobem dokreslily historický obraz římských vojenských aktivit v celé oblasti severně od středního Dunaje. Datování římských zařízení na „Hradisku“ především do 2. poloviny 2. století po Kr., tj. do doby markomanských válek, které vedl císař Marcus Aurelius proti místním Germánům, zejména jejich poloha hluboko v barbarském území zařazuje tyto památky k nejvýznamnějším objevům limitní římsko-provinciální archeologie ve střední Evropě vůbec.
 
 
Doba stěhování národů
Neméně závažné je druhé téma, jímž se středisko zabývá. Jeho záměrem je zpracovat a vyhodnotit památky po místních barbarských populacích, zejména pak osvětlit složité otázky sídelní kontinuity či diskontinuity a etnicko-kulturní identity tehdejšího obyvatelstva v širším středoevropském kontextu velkých migračních pohybů doby stěhování národů, tedy období konce 4. až druhé poloviny 6. století.
 
K nejvýznamnějším archeologickým objevům poslední doby v rámci tohoto výzkumného záměru patří kostrové pohřebiště z pozdní doby stěhování národů. Bylo zjištěno pomocí letecké prospekce východně od Novomlýnských jezer, rovněž na katastru bývalé obce Mušova. Zjišťovací výzkum v roce 2009 ukázal, že nekropole byla založena kolem roku 500 po Kr. a pohřbívání na ní pokračovalo hluboko do 6. století. Dosavadní nálezy, stříbrné pozlacené spony a další drobné kovové předměty, převážně součásti oděvu a zejména pak charakteristická v ruce vytvářená keramika ji umožňuje připsat historickému kmeni Langobardů, který se na své pouti ze severu Německa přes Pannonii (dnešní západní Maďarsko) až do severní Itálie přechodně usadil asi na sto let i na našem území. Objevené pohřebiště, které podle odhadu čítá více než 200 hrobů, je dosud nejrozsáhlejší nejen u nás, ale i v celém středním Podunají. Jeho výzkum umožňuje sledovat kulturně historický vývoj v oblasti jižní Moravy právě v období, kdy sem začínají pronikat první migrační vlny historických Slovanů. Může tak mimo jiné přispět i k poznání charakteru vzájemných vztahů nejstarší slovanské populace a zbytků posledního neslovanského obyvatelstva jak v jihomoravském regionu, tak v celé oblasti severně od Dunaje.